Genderová politická korektnost v jazyce

24.11.2017 16:27


Rozmohl se nám tady takový nešvar,“ říkám spolu s paní učitelkou z Pelíšků. Úředníci a někteří akademici podlehli genderové politické korektnosti a zaměřili se na likvidaci generického maskulina v češtině. To je jméno v mužském rodě, které zástupně pojmenovává více osob bez ohledu na jejich pohlaví. Např.: Návštěvníci se těšili na zlatý hřeb programu. Každý z toho pochopí, že mezi návštěvníky byli muži i ženy, možná dokonce i kluci a holky. Nebo pod generickým maskulinem můžeme rozumět i jiné gramatické prostředky původně příslušející mužskému rodu, které vypovídají o více osobách bez ohledu na jejich pohlaví. Např. ve větě s všeobecným podmětem V restauraci Na růžku upekli táč z tvarůžků. je v příčestí minulém slovesa upéct použita koncovka -li s měkkým i, ačkoliv nevíme, zda táč pekl muž, nebo žena a můžeme jen odhadnout, že o něco pravděpodobněji to byla žena (přesnější definice generického maskulina i se souvislostmi je tady https://www.czechency.org/slovnik/GENERICKÉ%20MASKULINUM).

Objevuje se názor tlačený genderovou či feministickou lingvistikou, že by se ženy mohly cítit diskriminovány tím, že jsou pojmenovány jménem mužského rodu, a že je proto lepší psát místo studenti se přihlásili raději studenti a studentky se přihlásili nebo studující se přihlásili. Taky už jsem viděla věc dotaženou o krok dál do podoby studenti a studentky se přihlásili/y – pro případ, že by se nějaká studentka nafrněla, že její ženskost, a tudíž potenciálně i ona sama, je diskriminována užitím příčestí minulého na -li.

Prv pohlavně korektní český mluvčí, kterého jsem zaznamenala už jako dítě, byl Ivan Mládek. V písni Prachovské skály (od 0:37) zpíval: horolezci, horolezkyně, horolezčata. Tam se to ještě sneslo, to bylo v písni, šlo tam o rým, o rytmus a o srandu. Horší je to v odborných textech, třeba ve větě Schopnost historické imaginace však nestaví historiky a historičky do role detektivů, kteří odhalují to, co jiní nevědí, nebo do role soudců, kteří vynášejí rozhodnutí o tom, jak by druzí měli jednat. Historičky tam působí opravdu divně, hloupě, komicky a nepřístojně. Mě osobně podobné pokusy zavléci do přirozeného jazyka politickou agendu feminismu pobuřují i svojí nedůsledností. Když už něco dělám, tak pořádně. Správně by věta měla znít: Schopnost historické imaginace však nestaví historiky a historičky do role detektivů a detektivek, kteří/které odhalují to, co jiní/jiné nevědí, nebo do role soudců a soudkyň, kteří/které vynášejí rozhodnutí o tom, jak by druzí/druhé měli/y jednat. No není to krása? Zaplaťbánbůh, že mluvčí nepoužil minulý čas, to by byla s politicky a genderově korektním „překladem“ ještě větší dřina.

Ona to ale zase taková sranda není. Mnoho laiků vytvářejících dokumenty se tímto jazykovým pseudoproblémem upřímně trápí a pak píší do Jazykové poradny:

Dotaz:
Zajímalo by mě, jaké je správné použití lomítka a jak celkově v oficiálních dokumentech nakládat
s tímto problémem.
Např. „Podpis odpovědného pracovníka“ bych chtěla nahradit tak, aby nebyl diskriminující 
vůči kolegyním. Problém je i s požadavkem na stručnost dokumentů.
Je správné napsat „Podpis odpovědné pracovnice/odpovědného pracovníka?
Nebo se přídavné jméno nemusí skloňovat „Podpis odpovědného pracovníka/pracovnice“?
Lze použít za lomítkem pouze koncovku př. „odpovědný pracovník/ce“?
Uvádí se jako první mužská podoba funkce, či ženská?


Odpověď:

Jazyková poradna ani Ústav pro jazyk český nepovažuje užívání tzv. generického maskulina (tedy mužského označení jako zahrnujícího i osoby ženského pohlaví) za diskriminující. Již z Vašeho dotazu vyplývá, že násilné včleňování přechýlené podoby funkce či jména není pro praxi funkční. Zkrácené podoby, které uvádíte, však nejsou přijatelné z hlediska jazykového (*podpis odpovědného pracovníka/pracovnice*odpovědný pracovník/ce). Doporučovali bychom Vám tedy zůstat u podoby mužské, vžité a neproblémové.

 

Zdroj: http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/dotazy/index.html?page=5

Odpověď Jazykové poradny mě upřímně potěšila svou rozumností. Pro jazyk je totiž nepřirozené, aby byl zcela popisný, explicitní a vždy vyčerpávajícím způsobem vyjmenovával vše, co je míněno. Jeho vlastností je naopak implicitnost a obraznost vyjádření. A ty jsou projevem jeho tíhnutí k ekonomičnosti. Neříkáme lidi, ženy a děti ani osoby a osobáci ani jedinci, jedinky a jedinčataA pevně doufám, že nás k tomu nikdo nebude nutit. Byla by to cesta do pekel, vedoucí následujícími stadii:

  1. Někdo (studentka, osobák, jedinče) se cítí uražen/a/o/i/y/a, že jsem si na něho nevzpomněla a výslovně ho nejmenovala. Diktuje mi jazykovou formu, kterou se mám vyjadřovat.
  2. Někdo (doplňky a varianty vynechám, jsem jimi už znavena, děkuji za pochopení…) se cítí uražen, že na něho vůbec nemyslím. Diktuje mi obsah mého vyjádření.
  3. Někdo se cítí uražen tím, na co myslím a co si myslím. Diktuje mi, co si mám myslet.
  4. Někdo se cítí uražen tím, co dělám či nedělám ve vztahu k němu. Vynucuje si, abych mu něco poskytovala.
  5. Velký bratr se cítí uražen tím, že jsem svobodná bytost. Vítejte v hororovém světě podle 1984 George Orwella!


 

Ne! To se nesmí stát! A protože všechno začíná u malých věcí, prohlašuji na tomto místě, že budu zásadně psát studenti se přihlásili a návštěvníci se těšili. A těším se, že se ke mně přidáte:-)


 

 


 

—————

Zpět